O spolku

Spolek Řevnické zvony založili 13. listopadu 2023 Jiří Kylar (předseda), Daria Balejová, Pavel Beneš, Marie Reslová a Markéta Sedláčková Davidová. Jeho cílem je shromáždit finanční prostředky na zhotovení chybějícího zvonu pro řevnický kostel, vyčištění a opravu stávajících zvonů, pořízení automatického zvonění a obnovu žaluzií ve věži.

Jiří Kylar

Tiskař, podnikatel, bydlí v Halounech. Je zastupitelem obce Svinaře, má rád venkov, komunitní způsob života a kulturu. 

Více než dvacet let patřím do řevnické farnosti, která je pro mě otevřenou a milou duchovní rodinou. Jako kluk jsem vylezl na kdejakou zvonici a chodil zvonit s kamarády na zvony ve farnostech, kde jsem se zrovna nacházel. Zvuk zvonů mě fascinuje dodnes. Zvony svolávají lidi k modlitbě nebo ohlašují radostné i smutné okamžiky našich obcí a komunit. Kde je kostel, nemají vedle lidí chybět varhany a zvony. Naše zvony nejsou v dobrém stavu a jeden chybí už od doby první světové války. Proto jsem rád za to, že se spolu s několika přáteli můžeme aktivně podílet na jejich obnově a vytvoření nového zvonu, abychom se mohli vzájemně propojovat a být si otevření mezi obcí a farností.

Daria Balejová

Architektka, bydlí v Hlásné Třebani. Vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Působí jako městská architektka v Řevnicích.

V minulých letech jsem se jako patriot a architekt angažovala při návratu soch dvou orlů na střechu Orlovny v jedné moravské obci. Při tom jsem si uvědomila význam podobných symbolů pro architekturu, pro komunitu a koneckonců i pro mne osobně. Ať už je naše vzdálenost od kostela, fyzická či duchovní, jakákoliv, zvuk zvonů je součástí města. Jeho architektury i jeho komunity. Proto bych ráda, aby v Řevnicích, kde působím, zvony znovu zněly.

Pavel Beneš

Historik a etnolog, varhaník a řevnický zvoník.

Kladný vztah ke zvonům jsem získal již v dětství, kdy mě tatínek, který sám v mládí příležitostně na řevnické zvony zvonil, čas od času zavedl do zvonice, abych se mohl na naše zvony podívat. Jako chlapec asi desetiletý jsem byl jednu sobotu přítomen i opravě konstrukce s pákou a závažím u zvonu sv. Mauritia, jíž prováděl tehdejší zvoník pan Josef Florian, který o pomoc požádal i mého tatínka. Pan Florian mi tehdy nabídl, zda si spolu s ním nechci druhý den, v neděli ráno, přijít zkusit zazvonit. Jeho nabídku jsem rád přijal. Podařilo se mu ve mně probudit zájem a od té doby jsem i já začal občasně vypomáhat se zvoněním jemu i jeho nástupcům, až jsem tu nakonec zbyl sám. Zvony provázejí člověka již mnoho staletí od kolébky ke hrobu, vyzývají k modlitbě, Boží chvále, odměřují čas, zní ve chvílích radostných, čase slávy i hrozícího nebezpečí. Je to krásný zážitek, když máte příležitost svýma rukama rozhoupat zvon, zaposlouchat se do jeho hlasu a tlukot jeho srdce spojit s tepem svého vlastního srdce.

Marie Reslová

Redaktorka a publicistka. V Řevnicích působila jako místostarostka, je členkou redakce RUCHu.

Kostel je duchovním středem města i jeho pamětí, zvony jeho hlasem. Ráda bych je znovu slyšela znít v Řevnicích každé poledne a podvečer, aby nám připomínaly - kdekoliv v tu chvíli ve městě budeme, že je čas se na chvilku zastavit a usebrat. Nebo jen tak pohlédnout na nebe.

Markéta Sedláčková Davidová

Žiju v Řevnicicích se svým manželem a 3 dětmi již 13 let. Nově jsem i zastupitelkou. Mám tohle město moc ráda a chci aby se v něm hezky žilo nejen mě, ale i vám.

Budu upřímná, donedávna jsem netušila, že v našem kostele není hlavní zvon a že ty dva zbylé jsou ve zbídačeném stavu. Nejsem věřící, ale i tak, zasáhlo mě to. Náš kostel bez zvonů? Proč? Ne... A tak jsem se rozhodla pro to něco začít dělat, zjišťovat, konat. Protože slyšet "naše" zvony je přece něčím uklidňující, ať jste věřící nebo ne.