Historie zvonů

ŘEVNICKÉ ZVONY

PhDr. Pavel Beneš, Ph.D.

Nejstarší záznam o řevnických zvonech je uveden v Zádušní knize, konkrétně v soupisu inventáře řevnických kostelů z konce druhého desetiletí 17. století. Zde nalezneme zmínku, že se na věži nacházejí dva zvony velké a dva malé. Pozdější zápis, datovaný rokem 1708, nás informuje o vystavění nové zvonice. Není však zřejmé, zda byla v této době kostelní věž natolik sešlá, že by musely být zvony sňaty a umístěny do nové, samostatně stojící stavby, nebo zda onou výše uvedenou "věží", zmiňovanou na počátku 17. století, nebyla míněna věž kostelní, ale jakási stará zvonice, stojící již před rokem 1708 někde poblíž kostela sv. Mauritia a kaple Panny Marie Nanebevzaté v areálu dnešního starého hřbitova. Když 19. března 1735 vypukl na statku Soukalíkových (dnes č. p. 140) požár, zachvátil nejen stavení v okolí, nýbrž i dřevěnou zvonici; spolu s ní se zřítily také zvony, které zde byly zavěšeny, čímž došlo k jejich poškození. Oba velké zvony byly ještě týž rok přelity, což se vším příslušenstvím vyšlo cenově na 206 zlatých, 24 krejcarů. Třetí, rozměrově menší zvon, byl pořízen až následujícího roku za 26 zlatých, 15 krejcarů. Stavba nové zvonice si vyžádala 12 zlatých, 17 krejcarů. Velké zvony posvětil Jan Rudolf hrabě Sporck, pražský světící biskup, zvon malý pak strahovský opat Marian Hermann. Tyto zvony byly v polovině 18. stol. po vybudování současného kostela Panny Marie Nanebevzaté a sv. Mauritia přeneseny do kostelní věže.

Největší z nich měl ladění as, dosahoval výšky 88 cm a šíře 67 cm, vážil 440 kg, v horní i dolní části byl po celém obvodu ozdoben ornamenty, mezi nimiž se nacházel podlouhlý kříž s hvězdou a latinským nápisem

"AVgVstIssIMae CoeLI terraeqVe regInae sVper sIDera eXaLtatae. FortIs ChrIstI pVgIL b. Donate serVa nos a fVLgVre et noXIa teMpestate. SVb patronatV orDInIs steLLIgerorVM noVa e CInerIbVs resVrgo. Valentin Lissiack gos mich auf der Klein Seidten Prag anno 1735." – "Nejvznešenější nebes a země královně nad hvězdy vyvýšené. Statečný Kristův zápasníku bl. Donate uchraň nás od blesku a zhoubné bouře. Pod patronátem řádu hvězdných [t. j. křižovníků s červenou hvězdou] nový z popela vstávám. Valentin Lissiack ulil mě na Malé Straně v Praze roku 1735."

Druhý zvon, střední velikosti, který se jako jediný dochoval až podnes, má ladění e2, výšku 51 cm, šíři 69,5 cm, váží přibližně 200 kg, v horní i dolní části je po celém obvodu ozdoben ornamenty a nese latinský nápis

"DIVe FLorIane a IaCVLo IgnIto nos, qVaeso, eXeMptos serVato. CrVX ChrIstI trIVMphat: fVgIte a nobIs partes aDVersae. Beato MaVrItIo pVrpVrato ChrIstI beLLatorI eX asse DeVota. Valentin Lissiack gos mich auf der Klein Seidten Prag anno 1735." – "Svatý Floriáne od kopí ohnivého nás, prosím, bez pohromy zachovej. Kříž Kristův vítězí: odstupte od nás strany nepřátelské. Blahoslavenému Mauritiovi purpurem oděnému Kristovu bojovníku ze zbožného příspěvku. Valentin Lissiack ulil mě na Malé Straně v Praze roku 1735."

U obou zvonů je každá ze tří výše citovaných latinských vět zároveň chronogramem. Jeho velká písmena – jež jsou současně římskými číslicemi – udávají pokaždé v součtu rok 1735, kdy byly zvony ulity.

Třetí zvon z r. 1736 se nedochoval. Není ovšem vyloučeno, že byl jako poškozený přelit a tak vznikl současný nejmenší zvon s laděním e3, výškou 27 cm (jiný pramen uvádí 28 cm), šíří 36,5 cm, váhou 32 kg, ozdobným věncem ornamentů v horní části, figurálním reliéfem na jedné a podlouhlým křížem s hvězdou na druhé, protější straně v části střední a nápisem:

"In terra sit pax: exora S: Ioannes et vita functis transfer ad astra animas[.] Dum sono[,] flecte genu[,] deprome Mariae ter ave[,] defunctis requiem mente precare pia. F.I.K. 1808" – "Na zemi budiž pokoj, vypros sv. Jene, a zemřelých odnes ke hvězdám duše. Když zním, poklekni, vyber [volně přeloženo: pomodli se k] Marii třikrát Zdrávas, zesnulým pokoj myslí přej zbožnou. F.I.K: 1808"

Zvon Panny Marie Nanebevzaté a blahoslaveného Donáta sloužil svému účelu až do I. světové války, kdy podle svědectví Pamětní knihy fary řevnické "Na den 2. dubna 1917 … pozval p. vikář z rozkazu c. a k. voj. velitelství v Praze všechny faráře ku protokolárnímu řízení o odevzdání zvonů kostelních na Zbraslav. O desáté hod. se dostavil do farní kanceláře ve Zbraslavi c. a k. poručík Welser a sepsal protokol, dle něhož se měly odevzdat 2/3 zvonů všech. V Řevnicích byl ustanoven zvon největší k odevzdání; voj. správa nabízí za 1 kg 4 K. Ve středu dne 18. dubna odpol. po třetí hodině dostavil se na faru c. a k. četař od 73 pl. Zdenek Urban (inženýr) se 6 vojíny, aby zvon odebral. Byl to smutný okamžik ke pláči, když vojáci po třetí hodině naposledy rozhoupali všechny zvony, aby nesly poslední pozdrav Řevnickému údolí. V malé chvíli byl zvon vojáky odmontován, zavěšen na kladku silným provazem, dovnitř zvonu připevněn též provaz, který byl po vysazení předního okna ve věži shozen dolů a otočen okolo lípy u vchodu na hřbitov a za ten provaz táhli přítomní zvědavci, aby zvon při spouštění nenarazil na zeď; zvon po tom naložen na vůz a odvezen na nádraží; … V neděli na to dne 22. dubna se farář několika slovy se zvonem, který svolával ke službám B. [=Božím] a tisíce osadníků ke hrobu doprovodil, rozloučil, vysloviv naději, že bude možno po válce pořídit zvon nový z obnosu zaplaceného." Za zvon bylo po několika měsících vyplaceno 1 784 K a tato částka uložena u České spořitelny v Praze na jméno "kostel Řevnice zvony". Nedlouho po rekvisici zvonu – 12. června 1917 – přišli do Řevnic jiní čtyři vojáci, aby z kostelní věže sňali měděnou střechu a nahradili ji krytinou z pozinkovaného plechu. Pláty měděného plechu, pokrývající plochu 141,63 m2, vážily 510 kg; armáda za každý kilogram zaplatila 4 K.

Pro další rekvisice zvonů bylo výnosem c. k. ministerstva kultu nařízeno, aby se nejprve konala přejímací komise za předsednictví úředníka z c. k. okresního hejtmanství. Když před vánocemi 20. prosince 1917 přišli vojáci sejmout další zvon, odmítl jim ho farář P. Rudolf Čapek vydat, odvolávaje se na znění tohoto výnosu, respektive na skutečnost, že se žádná přejímací komise nekonala. Poté napsal žádost na c. a k. ministerstvo války, aby bylo od další rekvisice zvonů v Řevnicích upuštěno, poněvadž řevnická farnost již na válečné účely vydala krom největšího zvonu i střechu, tympány a další drobné věci. K tomu všemu zanedlouho přibyly i cínové píšťaly z varhan, vážící dohromady 25 kg, odebrané 19. ledna 1918 a téhož dne zaslané do vídeňského skladu c. a k. ministerstva války. Za každý 1 kg cínu měla být později vyplacena finanční náhrada 15 K. V případě píšťal z řevnických varhan by se tedy jednalo o částku 375 K, ovšem za nové píšťaly ze zinkového plechu, natřené aluminiem, si firma Rejna – Černý nechala zaplatit přes 600 K.

Několik let po ukončení války začal v r. 1924 nový řevnický farář Jan Nepomuk Dvořák z podnětu velmistra křižovníků Josefa Vlasáka iniciovat pořízení nového zvonu. Za tímto účelem bylo založeno "Komité pro opatření zvonu v Řevnicích", tvořené krom faráře Jana Nep. Dvořáka Pavlem Kreiplem (předsedou místní organizace Československé strany lidové) a rolníky Aloisem Říhou a Matějem Rážem. Společně vydali prohlášení, vytištěné místní tiskárnou: "Světová válka zanechala v obci naší smutnou památku: vzala nám největší zvon, zvon památný, zasvěcený Rodičce Boží. A velebný hlahol zvonů jest ozdobou každé osady. Sousední Hostomice již si pořídily sbírkou nové zvony – i my katolíci osady Řevnické doplníme bývalou krásnou harmonii zvonů našich. K tomu budem potřebovati asi 12 000 Kč, aby zněly jako před válkou. Co si zdejší katolíci opatří, bude jejich chloubou a jejich radostí. Prosíme vroucně o příspěvky, dovoláváme se obětavosti všech katolíků, jména štědrých, šlechetných dárců pro paměť zaznamenána budou do pamětní knihy farní – Sběratelé s ověřenými archy jsou oprávněni sbírati příspěvky, jež možno též skládati na farním úřadě. Zdař Bůh. Komité pro opatření zvonu v Řevnicích – 15. srpna 1924." Šest dvojic pak vybíralo potřebné finance. Největší částkou (1 000 Kč) přispěl řád křižovníků s červenou hvězdou a Kamila Fuchsová (choť pražského bankéře a majitelka vily v Řevnicích), třemi sty korun Alois Jirák (bývalý profesor) a Tomáš Bureš (majitel brašnářského velkoobchodu v Praze a vily č. p. 145 v Řevnicích), dvěma sty korun Jan Nep. Dvořák (řevnický farář), p. Vaněk (majitel semenářského velkozávodu v Praze a dvou vil v Řevnicích), p. Fragner (lékárník v Praze a majitel vily v Řevnicích), Josef Váňa (velkoobchodník, prezident Pražského uhelného spolku, majitel řevnické vily č. p. 248), MUDr Ladislav Šimůnek (řevnický lékař v č. p. 25), Antonín Štěpán (obchodník z Prahy), stokorunou P. Rudolf Čapek (bývalý řevnický farář, později probošt na Mariánském Chlumu), František Hazuka (mlynář), MUDr. Arnošt Schmidt (zubní lékař), MUDr. Pražský (zubní lékař) a dalších 33 osob, menšími částkami pak stovky obyvatel Řevnic a Zadní Třebaně. Celkem byla shromážděna finanční částka ve výši 12 885 Kč. Na základě doporučení kampanologa Václava Müllera byla vybrána firma Richarda Herolda v Chomutově, která ulila 211 kg vážící zvon, vysoký 71 cm a s průměrem 68 cm, laděný do d2, nesoucí nápis:

"Maria Nanebevzatá

ukazuj cestu osadě řevnické

sv. Mořici

oroduj za nás.

Ulil K. Herold v Chomutově

1925."

Svěcení zvonu vykonal velmistr Josef Vlasák v neděli 27. září 1925. Po necelých sedmnácti letech, v období II. světové války, byl 9. dubna 1942 společně s nejmenším zvonem sejmut a 14. dubna odvezen na shromaždiště do Prahy Na Maninách. Válku zde bez úhony přečkal alespoň starší, rozměrově menší zvon, zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, který pak mohl být 28. června 1945 znovu zavěšen na své původní místo.

Dne 12. srpna 2000 vstoupil v platnost "Německý nadační zákon", poskytující kompenzaci majetkových škod, způsobených německými podniky v období nacistického režimu těm, kteří nemohli být odškodněni na základě dřívějších německých vládních kompenzačních či restitučních programů. Tento zákon se vztahuje mj. i na náboženské komunity a organizace. Vyřizováním žádostí o odškodnění byla pověřena Mezinárodní organizace pro migraci. K ní byla vznesena žádost o finanční kompenzaci za rekvisici zvonu Panny Marie Nanebevzaté i ze strany řevnického farního společenství. Jako příspěvek na pořízení nového zvonu nám byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Najdou-li se mezi řevnickými patrioty další, kdo by podle svých finančních možností přispěli na pořízení nového zvonu, mohlo by dojít k satisfakci za válkami způsobenou újmu. Zvon by mohl každý den ohlašovat svým hlasem poledne, případně i večerní klekání, zpříjemňovat život obyvatelům města.